![](http://www.forstacademy.cz/wp-content/uploads/2021/06/obrac_klec-933x700.jpg)
Zařízení k manipulaci se zvířaty
![](http://www.forstacademy.cz/wp-content/uploads/2021/06/prives.jpg)
S hospodářskými i zájmovými zvířaty je nutné více či méně často manipulovat, nebo je na určitou chvíli zafixovat proti pohybu. Fixace a manipulace se zvířaty může být poměrně stresující záležitost jak pro zvíře, tak pro ošetřovatele, zvláště v případě zvířat, se kterými se nemanipuluje příliš často a nejsou na kontakt s člověkem zvyklá (např. skot či ovce chované na pastvě).
Příležitostí, kdy je třeba se zvířaty pracovat a přitom je fixovat je mnoho: veterinární zákroky, inseminace, označování, úprava paznehtů, vážení, třídění, nakládání pro odvoz z pastvy, apod.
Zařízení pro manipulaci bývají buď stacionární (často dřevěná nebo kovová) nebo mobilní (ta jsou převážně kovová).
Kovová mobilní manipulační zařízení jsou obvykle vyrobena z pozinkovaných trubek. Vybrat si lze díly mnoha různých tvarů a velikostí, ze kterých snadno kdekoli poskládáme ohradu či chodbičky podle našich konkrétních potřeb s ohledem na velikost stáda. Velikost a umístění ohrady lze operativně měnit. Jednotlivé dílky jsou díky svému materiálu relativně lehké, ale pevné. Důraz je kladen i na jednoduchost manipulace se samotným mobilním zařízením – nelze strávit většinu dne jen stavěním a sestavováním systému hrazení – a když už je zařízení připraveno, musí vydržet po celý čas práce se zvířaty.
![](http://www.forstacademy.cz/wp-content/uploads/2021/06/obrac_klec.jpg)
Systémy pro manipulaci se zvířaty musí práci usnadňovat, ne přidávat. Zcela zásadní je přitom bezpečnost lidí a zvířat.
Pro manipulaci ovcemi a kozami jsou na trhu k dostání speciální obracecí klece. Zkušený chovatel dokáže ovci ošetřit i bez jakékoli pomoci, tzv. posazením ovce. Díky obracečce však takový zákrok zvládne i méně zkušený personál, klec je pro ošetřovatele i zvíře bezpečnější, především tím, že zajistí setrvání zvířete ve stejné poloze po celou potřebnou dobu zákroku. Manipulace s klecí je velmi jednoduchá a bezpečná, je tak neocenitelným pomocníkem při ošetřování paznehtů, odčervování i jiných veterinárních zákrocích.
Značení zvířat
Při manipulaci, a především třídění je velmi praktické si zvířata označit. K tomu slouží speciální barevné spreje na zvířata, které splňují všechna kritéria o zdravotní nezávadnosti a jsou registrovány u Ústavu pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv. Pro ovce, jejichž vlna je určena k dalšímu zpracování je třeba zvolit vypratelnou barvu.
Pro snadné a bezpečné vytažení vybrané ovce ze skupiny lze použít chytací tyče na nohy.
![](http://www.forstacademy.cz/wp-content/uploads/2021/06/tyc.jpg)
![](http://www.forstacademy.cz/wp-content/uploads/2021/06/sheep-4119837_1920-1052x700.jpg)
Stříhání (nejen) ovcí II
V minulém příspěvku jsme zmínili některé důležité zásady, které je vhodné dodržet při získávání ovčí vlny.
![](http://www.forstacademy.cz/wp-content/uploads/2021/06/sheep-4119837_1920-1024x681.jpg)
Pro bezproblémový a bezpečný průběh stříhání je nutné zajistit vhodné podmínky jak pro zvířata, tak i pro střihače. Stříhání by mělo probíhat v suchém a čistém prostředí, s dostatkem světla a bez průvanu. V případě stříhání elektrickým strojkem musí k dispozici být dostatečný a spolehlivý zdroj elektřiny s možností zavěšení strojku.
Způsob a termín stříže musí být přizpůsobeny specifickým podmínkám v jednotlivých chovech.
Stříhací strojky
Střiž ovcí (ale i jiných zvířat) lze provádět ručně pomocí ručních nůžek s pružinou. Je to klasický způsob získávání vlny, který je však velmi náročný a neefektivní, používá se někdy v malých chovech. Nejrozšířenější metodou je stříhání pomocí elektrického strojku.
Na trhu je k dostání velké množství strojků s různými parametry.
Pořízení stříhacího strojku je největší, ale také nejdůležitější investicí. Hlavním kritériem při jeho výběru by měl být jeho výkon – tak, aby strojek vydržel dostatečný počet stříhání a investice tak byla efektivní.
Strojek se obecně skládá ze dvou částí: základní pohonové jednotky a stříhací hlavy.
Základní pohonovou jednotku tvoří těleso elektroměru ve tvaru válce. Uvnitř se nachází převodová skříň, která pohání mechanismus stříhací hlavy. Chlazení elektromotoru je zajišťováno proudem vzduchu vedeného přes filtr v přední části hlavice. Samozřejmostí je ochrana elektromotoru proti přehřátí pomocí tepelného relé – při tepelném přetížení se přístroj vypne.
Stříhací hlava je připojena k pohonové jednotce a tvoří ji těleso, v němž jsou uloženy dva nože, které provádějí vlastní stříhání. Pevný nůž je spojen s převodovým soukolím a mechanismem pro pohon stříhacího nože.
Výměnné nože se liší podle druhu zvířat, a i v rámci jednoho druhu hraje při výběru nože roli délka, jemnost a kvalita vlny nebo srsti. Kromě ovcí se stříhají i lamy, kozy nebo psi, zřídka i koně a skot, ten hlavně pro úpravy při účasti na výstavách či bonitacích.
Nože pro různou potřebu se liší tvarem a počtem zubů.
![](http://www.forstacademy.cz/wp-content/uploads/2021/06/01409_01252.jpg)
![](http://www.forstacademy.cz/wp-content/uploads/2021/06/Strojek-ovce.jpg)
![](http://www.forstacademy.cz/wp-content/uploads/2021/06/Strojek-skot.jpg)
U nově zakoupeného strojku jsou nože seřízeny a je nastavena správná přítlačná síla. Pokud po čase strojek stříhá špatně, nebo je třeba vyměnit nože, je nutné provést nové nastavení.
Správné nastavení vzájemné polohy obou nožů ukazuje následující obrázek.
![](http://www.forstacademy.cz/wp-content/uploads/2021/06/Strihaci-noze.png)
Bateriové strojky pro malá zvířata a jemné stříhání
![](http://www.forstacademy.cz/wp-content/uploads/2021/06/Safir_mala-zvirata.jpg)
Tam, kde je problematické dodávání elektrické energie můžeme použít strojek bateriový. Často je tento typ strojku používán pro stříhání malých zvířat (psů či koček), protože manipulace s ním je jednodušší a zvíře není rušeno navíc pohybující se šňůrou.
![](http://www.forstacademy.cz/wp-content/uploads/2021/05/sheep-1716305_1920-1053x700.jpg)
Stříhání ovcí I
![](http://www.forstacademy.cz/wp-content/uploads/2021/05/sheep-1716305_1920-1024x681.jpg)
Ovce jsou významnou součástí naší historie. Za posledních 30 let prodělal chov ovcí u nás značné změny, které byly zapříčiněny mimo jiné prudkým poklesem cen vlny na počátku devadesátých let minulého století. Ještě v roce 1992 činila cena za kilogram kvalitní vlny 220 korun, dnes se ceny pohybují kolem 15–30 Kč, někdy i méně. Proto došlo k omezení chovu plemen s jednostrannou vlnařskou užitkovostí a hlavním produktem chovu ovcí se stalo jehněčí maso. V horských oblastech je hlavní úlohou chovaných ovcí údržba krajiny.
Před rokem 1991 bylo zaměření chovu ovcí převážně na vlnařskou užitkovost, vlnařská plemena představovala v té době více než polovinu z celkového stavu ovcí. Masná plemena a plemena s kombinovanou užitkovostí tvořila v roce 1990 asi třetinu populace ovcí, ale v roce 2009 už jejich počet vzrostl na 90 % z celkového počtu ovcí. K 1. 4. 2020 bylo dle údajů Českého statistického úřadu v naší republice chováno zhruba 204 tis. ks ovcí.
Vývoj v posledních letech a současná situace v chovu ovcí z hlediska jejich mléčné produkce byly nastíněny v příspěvku věnovaném dojení ovcí a koz.
Ovčí vlna je jedinečný přírodní materiál s řadou specifických fyzikálních a mechanických vlastností, které se dosud nepodařilo uměle napodobit a nahradit. Ovčí vlna má v sobě velký podíl lanolinu, což je produkt kožních žláz a vyznačuje se vysokou izolační schopností a voděodolností.
Vlna představuje skvělý izolační zdroj, využívá se i ve stavebnictví na výrobu izolačních matrací.
Vlna se rozděluje na vlnu potní (nezpracovaná) a vlnu čistou (již zpracovaná, zbavená nečistot). Ovcím vlna průběžně dorůstá a stříhat se musí, přičemž stříhání, byť méně často, vyžadují i speciální masná plemena. V horských podmínkách ovce obrůstají více než v teplejších oblastech. Stříhání ovcí je velmi náročná práce, která vyžaduje mnoho odborných znalostí a zkušeností.
Způsoby stříhání ovcí
Střiž lze v našich podmínkách provádět dvěma způsoby:
Ruční střiž pomocí ručních nůžek s pružinou je starý klasický způsob získávání vlny. Je však velmi pracné a neefektivní, dnes se používá jen zřídka v málo početných chovech. Jedno ostříhání ovce trvá podle zručnosti střihače až 40 minut.
V současné době je nejrozšířenější metodou stříhání pomocí elektrického strojku. Přitom může střihač pracovat dvěma způsoby: prvním z nich je střiž ovcí na lavici, druhým je tzv. australská rychlostřiž, kdy je ovce posazená na podložce na zemi. K ostříhání ovce elektrickými nůžkami je potřeba v průměru asi 8 minut.
![](http://www.forstacademy.cz/wp-content/uploads/2021/05/shearing-1562779_1920-768x1024.jpg)
Chemická stříž funguje na principu vyvolání umělého línání vlny. Ovcím se aplikují preparáty, které krátkodobě zastavují růst vlny přímo v chlupové cibulce a po 10 až 14 dní se rouno strhne. U nás se tento způsob nepoužívá.
Před střiží je nutné dodržet několik základních pravidel:
- ovce nesmí několik dní před střiží zmoknout
- ovce stříháme v prostorách bez průvanu, nežádoucí je i vysoká vlhkost nebo nízké teploty
- před střiží se ovce většinou 10–15 hodin nekrmí
- čerstvě ostříhaná zvířata bychom po několik dní neměli vyhánět na přímé slunce ani na déšť
Vlnu je nutno stříhat těsně při kůži plynulým pohybem, nepřestříhávat ji a nevracet se na ostříhaná místa. Pracovat musíme nanejvýš opatrně a zabránit poranění ovcí. Pokud k němu přesto dojde, musíme zvíře ihned ošetřit vhodnou desinfekcí.
Seno či sláma se při krmení nikdy nesmí přehazovat přes ovce, tímto způsobem se vlna silně znečišťuje – vzniká tzv. zakrmená vlna. K dalšímu znečištění dochází při přehánění po prašných cestách nebo používáním podestýlky z pilin nebo plev. Zakrmená nebo silně znečištěná vlna je prakticky nepoužitelná a neprodejná.
Během stříhání je nutné zajistit vhodné podmínky pro zvířata i pro střihače. Stříhat by se mělo v suchém a čistém prostředí, bez průvanu a přímého slunce.
Žádoucí a trochu opomíjená je střiž jehňat ve věku okolo 6 měsíců. Vlna jehňat by měla dosahovat alespoň 1,5 cm. Takto ostříhaná jehňata pak vykazují lepší přírůstky a celkově lépe prospívají.
SLOŽENÍ VLNY
Díky své zvláštní struktuře a malé tepelné vodivost keratinu poskytuje vlna nejteplejší textilní vlákno pro výrobu ošacení.
V ovčím rounu můžeme najít pět základních druhů ovčích vlasů:
Vlnovlasy (chlupy podsadové) tvoří pravou vlnu. Podsadový chlup je bez dřeně, tvoří ho šupinatá pokožka, blána a kůra. Tyto chlupy jsou dobře a hustě obloučkované. U merinových a polojemnovlnných ovcí s jednotnou vlnou tvoří jednotné rouno, u většiny ostatních plemen se vyskytují jako chlupy podsadové.
Polopesíky tvoří přechod mezi pesíky a podsadou. Mají velmi tenkou nebo přerušovanou dřeň nebo mohou být i bez dřeně. Jsou hrubší a dosahují délky až 40 cm za rok.
Pesíky tvoří nepravou vlnu. Jsou to dlouhé, hrubé a málo zvlněné chlupy s roční délkou 30 až 40 cm. Jejich dřeň tvoří 1/2 až 2/3 průměru chlupu.
Psí (mrtvé) chlupy mají široký dřeňový kanálek, který tvoří 2/3 až 4/5 průměru chlupu. Jsou kratší než pesík, jsou velmi silné a hrubé a při vrcholu zašpičatělé. Tyto chlupy se vyskytují u málo prošlechtěných plemen a zhoršují kvalitu rouna. Zvířata s výskytem mrtvých vlasů jsou z chovu vyřazována.
Krycí srst se vyskytuje na těch částech těla, kde neroste vlna.
Vlivy působící na kvalitu vlny
Kvalitu a množství vlny ovlivňuje množství činitelů jako je např. plemeno, pohlaví, termín a způsob střiže, věk, výživa a krmení, ustájení, zdravotní stav zvířat a také počasí a roční období (např. u valašek je v zimním rounu více podsadových chlupů, kdežto v letním období převládají pesíky a polopesíky).
Nejvýznamněji produkci vlny ovlivňuje plemenná příslušnost. Nejvíce vlny lze získat od merinových ovcí, nejméně pak od hrubovlnných plemen.
Významný vliv na kvalitu a množství vlny má výživa. Při jednostranné nebo nedostatečné výživě se růst zpomaluje, vlna je málo pružná, s nevýrazným leskem a nízkým obsahem vlnotuku. Taková vlna se proto někdy nazývá hladová.
![](http://www.forstacademy.cz/wp-content/uploads/2021/05/strihaci-strojek.jpg)
Při zpracování tohoto příspěvku byly použity vybrané kapitoly z publikace „Základy chovu ovcí“ autorů Štolc L., Nohejlová L., Štolcová J. (2007), ÚZPI Praha, 2007, ISBN 978-80-7271-000-3