Stříhání ovcí I

Ovce jsou významnou součástí naší historie. Za posledních 30 let prodělal chov ovcí u nás značné změny, které byly zapříčiněny mimo jiné prudkým poklesem cen vlny na počátku devadesátých let minulého století. Ještě v roce 1992 činila cena za kilogram kvalitní vlny 220 korun, dnes se ceny pohybují kolem 15–30 Kč, někdy i méně. Proto došlo k omezení chovu plemen s jednostrannou vlnařskou užitkovostí a hlavním produktem chovu ovcí se stalo jehněčí maso. V horských oblastech je hlavní úlohou chovaných ovcí údržba krajiny.
Před rokem 1991 bylo zaměření chovu ovcí převážně na vlnařskou užitkovost, vlnařská plemena představovala v té době více než polovinu z celkového stavu ovcí. Masná plemena a plemena s kombinovanou užitkovostí tvořila v roce 1990 asi třetinu populace ovcí, ale v roce 2009 už jejich počet vzrostl na 90 % z celkového počtu ovcí. K 1. 4. 2020 bylo dle údajů Českého statistického úřadu v naší republice chováno zhruba 204 tis. ks ovcí.
Vývoj v posledních letech a současná situace v chovu ovcí z hlediska jejich mléčné produkce byly nastíněny v příspěvku věnovaném dojení ovcí a koz.

Ovčí vlna je jedinečný přírodní materiál s řadou specifických fyzikálních a mechanických vlastností, které se dosud nepodařilo uměle napodobit a nahradit. Ovčí vlna má v sobě velký podíl lanolinu, což je produkt kožních žláz a vyznačuje se vysokou izolační schopností a voděodolností.
Vlna představuje skvělý izolační zdroj, využívá se i ve stavebnictví na výrobu izolačních matrací.
Vlna se rozděluje na vlnu potní (nezpracovaná) a vlnu čistou (již zpracovaná, zbavená nečistot). Ovcím vlna průběžně dorůstá a stříhat se musí, přičemž stříhání, byť méně často, vyžadují i speciální masná plemena. V horských podmínkách ovce obrůstají více než v teplejších oblastech. Stříhání ovcí je velmi náročná práce, která vyžaduje mnoho odborných znalostí a zkušeností.

Způsoby stříhání ovcí

Střiž lze v našich podmínkách provádět dvěma způsoby:

Ruční střiž pomocí ručních nůžek s pružinou je starý klasický způsob získávání vlny. Je však velmi pracné a neefektivní, dnes se používá jen zřídka v málo početných chovech. Jedno ostříhání ovce trvá podle zručnosti střihače až 40 minut.
V současné době je nejrozšířenější metodou stříhání pomocí elektrického strojku. Přitom může střihač pracovat dvěma způsoby: prvním z nich je střiž ovcí na lavici, druhým je tzv. australská rychlostřiž, kdy je ovce posazená na podložce na zemi. K ostříhání ovce elektrickými nůžkami je potřeba v průměru asi 8 minut.

Chemická stříž funguje na principu vyvolání umělého línání vlny. Ovcím se aplikují preparáty, které krátkodobě zastavují růst vlny přímo v chlupové cibulce a po 10 až 14 dní se rouno strhne. U nás se tento způsob nepoužívá.

Před střiží je nutné dodržet několik základních pravidel:

  • ovce nesmí několik dní před střiží zmoknout
  • ovce stříháme v prostorách bez průvanu, nežádoucí je i vysoká vlhkost nebo nízké teploty
  • před střiží se ovce většinou 10–15 hodin nekrmí
  • čerstvě ostříhaná zvířata bychom po několik dní neměli vyhánět na přímé slunce ani na déšť

Vlnu je nutno stříhat těsně při kůži plynulým pohybem, nepřestříhávat ji a nevracet se na ostříhaná místa. Pracovat musíme nanejvýš opatrně a zabránit poranění ovcí. Pokud k němu přesto dojde, musíme zvíře ihned ošetřit vhodnou desinfekcí.

Seno či sláma se při krmení nikdy nesmí přehazovat přes ovce, tímto způsobem se vlna silně znečišťuje – vzniká tzv. zakrmená vlna. K dalšímu znečištění dochází při přehánění po prašných cestách nebo používáním podestýlky z pilin nebo plev. Zakrmená nebo silně znečištěná vlna je prakticky nepoužitelná a neprodejná.
Během stříhání je nutné zajistit vhodné podmínky pro zvířata i pro střihače. Stříhat by se mělo v suchém a čistém prostředí, bez průvanu a přímého slunce.

Žádoucí a trochu opomíjená je střiž jehňat ve věku okolo 6 měsíců. Vlna jehňat by měla dosahovat alespoň 1,5 cm. Takto ostříhaná jehňata pak vykazují lepší přírůstky a celkově lépe prospívají.

SLOŽENÍ VLNY

Díky své zvláštní struktuře a malé tepelné vodivost keratinu poskytuje vlna nejteplejší textilní vlákno pro výrobu ošacení.
V ovčím rounu můžeme najít pět základních druhů ovčích vlasů:

Vlnovlasy (chlupy podsadové) tvoří pravou vlnu. Podsadový chlup je bez dřeně, tvoří ho šupinatá pokožka, blána a kůra. Tyto chlupy jsou dobře a hustě obloučkované. U merinových a polojemnovlnných ovcí s jednotnou vlnou tvoří jednotné rouno, u většiny ostatních plemen se vyskytují jako chlupy podsadové.
Polopesíky tvoří přechod mezi pesíky a podsadou. Mají velmi tenkou nebo přerušovanou dřeň nebo mohou být i bez dřeně. Jsou hrubší a dosahují délky až 40 cm za rok.
Pesíky tvoří nepravou vlnu. Jsou to dlouhé, hrubé a málo zvlněné chlupy s roční délkou 30 až 40 cm. Jejich dřeň tvoří 1/2 až 2/3 průměru chlupu.
Psí (mrtvé) chlupy mají široký dřeňový kanálek, který tvoří 2/3 až 4/5 průměru chlupu. Jsou kratší než pesík, jsou velmi silné a hrubé a při vrcholu zašpičatělé. Tyto chlupy se vyskytují u málo prošlechtěných plemen a zhoršují kvalitu rouna. Zvířata s výskytem mrtvých vlasů jsou z chovu vyřazována.
Krycí srst se vyskytuje na těch částech těla, kde neroste vlna.

Vlivy působící na kvalitu vlny

Kvalitu a množství vlny ovlivňuje množství činitelů jako je např. plemeno, pohlaví, termín a způsob střiže, věk, výživa a krmení, ustájení, zdravotní stav zvířat a také počasí a roční období (např. u valašek je v zimním rounu více podsadových chlupů, kdežto v letním období převládají pesíky a polopesíky).
Nejvýznamněji produkci vlny ovlivňuje plemenná příslušnost. Nejvíce vlny lze získat od merinových ovcí, nejméně pak od hrubovlnných plemen.
Významný vliv na kvalitu a množství vlny má výživa. Při jednostranné nebo nedostatečné výživě se růst zpomaluje, vlna je málo pružná, s nevýrazným leskem a nízkým obsahem vlnotuku. Taková vlna se proto někdy nazývá hladová.

Při zpracování tohoto příspěvku byly použity vybrané kapitoly z publikace „Základy chovu ovcí“ autorů Štolc L., Nohejlová L., Štolcová J. (2007), ÚZPI Praha, 2007, ISBN 978-80-7271-000-3

https://strihani-ovci.webnode.cz/striz-ovci/