Klostridiální infekce jsou aktuálním problémem především u telat, jehňat a kůzlat. Způsobuje je převážně bakterie rodu Clostridium perfringens a probíhají většinou jako akutní nebo perakutní onemocnění s vysokou mírou úhynů. U telat se tímto onemocněním setkáváme především v období mléčné výživy a později v období přechodu na rostlinnou výživu.
Klostridie jsou přirozenou součástí mikroflóry těla, vyskytují se běžně v životním prostředí i ve střevním traktu zdravých telat. Dnes je známo více než 100 druhů těchto bakterií, přičemž méně než 20 druhů je patogenních. Jsou striktně anaerobní a množí se pomocí endospor, které najdeme ve střevě, výkalech, půdě a vodě. Jsou velmi odolné a ve vnějším prostředí dokážou přežívat měsíce a roky.
Jakmile nastanou vhodné podmínky prostředí, spory vyklíčí, změní se ve vegetativní buňku a začnou produkovat toxiny. U tohoto typu bakterií se jedná o exotoxin, je to produkt metabolismu endospor a bakterie tedy při jeho tvorbě nezahyne, na rozdíl od třeba bakterií Coli.

Vhodné podmínky pro klíčení jsou:

• Anaerobní prostředí (střevo, okolí poraněné tkáně)
• Alkalické pH (nemají rády kyselé prostředí)

Ačkoli je to pro nás obtížně představitelné, bakterie jsou schopné spolu komunikovat. Vysílají si signál, který se označuje jako „quorum sensing“ (sebeuvědomění počtu). Vlastní onemocnění propuká poté, co dojde k přemnožení klostridií ve střevě.
Příčinami takového přemnožení jsou chyby v napájení kolostrem a chyby v krmné technice, včetně omezeného přístupu k vodě.
K pomnožení choroboplodných zárodků dochází i v případech, kdy jsou telata vystavena stresu. Spuštění stresových faktorů u telat je často způsobeno změnami, jako je např. přechod na mléčnou náhražku, změna ustájení, nepravidelnost krmení apod.
Klostridiální toxiny vzniklé v trávicím traktu poškozují sliznici střeva, což vede k hemoragickému (krvácivému) až nekrotickému zánětu. Následkem toho se zastavuje peristaltika střev a v tlustém střevě se hromadí plyny. Toxiny také závažně poškozují játra, ledviny i cévy.

Klostridiová enteritida a abomasitida (záněty střev a slezu) postihuje telata do 10 dní věku. Nastupuje náhle, průběh bývá velmi prudký (akutní až perakutní), tele mnohdy uhyne dřív než se příznaky stačí projevit. Plyny se hromadí ve slezu (a nikoli v bachoru, který u tak malých telat ani ještě není dostatečně vyvinutý) a proto je nelze odvést pomocí sondy.
Hemorhagická enteritida se vyskytuje většinou u již odstavených telat, projevem jsou prudké kolikové bolesti. Krátce po krmení dochází k náhlému úhynu.

Po propuknutí klinických příznaků je léčba ve velké většině případů neúčinná. Někdy pomůže včasná aplikace antibiotik. Prevence spočívá především ve správném napájení telat mlezivem a mléčnými nápoji, pro starší telata je nutné zajistit kvalitní (nekontaminovaná) objemná krmiva. Důležitá je vakcinace a revakcinace vysokobřezích krav a vakcinace telat. Ochrana novorozených telat trvá pouze po dobu podávání kolostra a mléka.

Zásady obrany a prevence proti (nejen) klostridiovým infekcím v chovu

• Správný postup napájení a krmení – používejte vhodné pomůcky pro péči o mlezivo a jeho podávání telatům
• Správně připravená mléčná krmná směs
• Hygiena a sanitace prostředí (kotce, boudy, podestýlka)
• Podávání vody i v zimě