Ochrana před hlodavci
S přibývajícími chladnými dny se do stájí i lidských obydlí stěhují nezvaní hosté, které láká teplo a potrava – hlodavci.
Vážení zvířat
Pravidelné zjišťování živé hmotnosti hospodářských zvířat je jedním z nejdůležitějších úkolů zootechnika na každé farmě. Pravidelným vážením získá chovatel údaje, které jsou nezbytné pro rozhodování o zootechnických opatřeních u všech kategorií skotu a prasat. Hmotnost úzce souvisí se zdravotním stavem zvířete a má velkou vypovídací schopnost o kondici zvířat. Pravidelným vážením má chovatel přehled o přírůstcích a díky tomu je schopen velmi pružně reagovat na změny a optimalizovat krmnou dávku.
Zjišťovat hmotnost zvířat lze několika způsoby:
Nejjednodušší, ale nejméně přesnou metodou je zjišťování hmotnosti odhadem. V některých případech (předselekce, orientační posouzení kondice) může tento způsob stačit, a je nutno uznat, že velmi zkušení chovatelé jsou schopni odhadnout hmotnost poměrně přesně – vyžaduje to však velkou zkušenost a cvik – je potřeba zvířata dostat takzvaně „do oka“.
Měřením – pomocí měřící pásky, kterou měříme obvod hrudníku na vzdálenost dlaně za lopatkou. Měřit lze také obvod hrudníku a šikmou délku těla od hrbolu kloubu ramenního k hrbolu kosti sedací. Údaje jsou na pásce uvedeny v centimetrech a živou hmotnost zjistíme porovnáním naměřených hodnot s hodnotami v tabulce.
Pro získání opravdu kvalitních údajů je jednoznačně nejobjektivnější vážení zvířat. Nepostradatelným pomocníkem při vážení skotu i ostatních hospodářských zvířat je kvalitní váha. Na trhu jsou k dostání ližinové nebo deskové váhy.
Pokud se rozhodneme pro deskové váhy, musíme zajistit, aby se zvíře během vážení nedotýkalo ani neopíralo o nic ve svém okolí. Pokud by se tak stalo, došlo by ke zkreslení naměřené hodnoty. Tento typ vah je často používán jako průchozí s umístěním v uličkách pro průběžné orientační vážení jednotlivých zvířat.
Na ližinovou váhu můžeme umístit fixační klec s posuvnými dveřmi, nebo dveřmi s fixačním čelem. Výhodou zde je, že zároveň se zvážením zvířete můžeme provést i některé veterinární úkony, odčervení apod. V tomto případě však klec stojící na ližinách musí být usazena tak, aby se ničeho jiného nedotýkala, jinak by došlo ke zkreslení naměřené hodnoty. Protože je celá klec umístěná na ližinách váhy, může se zvíře uvnitř klece dotýkat jejích stěn, dokonce se o ně, i drbat, aniž by došlo ke zkreslení navážených hodnot. Tato váha se často umisťuje do uličky v manipulačních prostorách.
Na e-shopu Forst Agro najdete celou řadu závěsných i tenzometrických vah.
Závěsné váhy jsou vhodné pro orientační vážení (nejen pro zvířata).
Špičkové indikátory zaznamenávají širokou škálu informací o zvířatech, a navíc mají řadu užitečných funkcí, jako například:
- nastavení různých skupin, kdy dle potřeby zobrazuje statistická data skupiny počet nahraných dat, průměrná váha ve skupině, celková váha skupiny, minimální a maximální váha ve skupině.
- efektivní sběr informací s bezdrátovým připojením ke čtečkám EID
- automatické nulování po každém zvířeti eliminuje z vážení hmotnost nečistot, které zvíře na váhu naneslo
- možnost přenosu dat do mobilu, na flash disk, nebo do cloudu
- výpočet a zobrazení denního přírůstku a porovnání s předchozími váženími
- sledování léčebných zákroků a medikací a možnost přidávání poznámek k jednotlivým kusům
Indikátory mají ochranu proti vodě, prachu a nárazům, k jejich robustnosti přispívají zesílené zaoblené rohy a dvojvrstvé pouzdro. Displej je reflexní s jasným podsvícením, což umožňuje pohodlnou práci za jakýchkoli podmínek, od nejjasnějšího denního světla až po šero ve stáji.
Dodržování zásad při vážení
• Váha musí být instalována na rovině
• Váha musí být vyvážena
• Pokud váha není vybavena automatickým systémem pro identifikaci a ukládání dat, je nutno naměřené údaje pečlivě zapsat
Precizní zemědělství
Efektivita díky preciznímu zemědělství: je to budoucnost chovu dojnic?
Ziskovost, soběstačnost, bezpečnost potravin a udržitelnost jsou rozhodujícími faktory v budoucnosti mlékárenského průmyslu. V tomto příspěvku se podíváme na to, jak může uplatnění „precizního zemědělství“ v praxi přispět k budoucnosti mlékárenského průmyslu prostřednictvím svého potenciálu, možností a potřeb.
Pohled do budoucnosti chovu dojnic
Organizace IFCN (Mezinárodní farmářská srovnávací síť) poskytla některé klíčové poznámky o budoucnosti mlékárenského průmyslu. Při pohledu do nejbližší budoucnosti je zřejmé, že pandemie Covid-19 zrychlí inovace v tomto odvětví a vynutí potřebu nových technologií a připojení v reálném čase. Pokud se odvážíme podívat se trochu dále do budoucnosti, IT řízení a robotizace pravděpodobně ovlivní rozdíl v udržování tempa mezi více a méně ziskovými farmami, se zaměřením na vyšší produkci s nižšími náklady. Odhaduje se, že v roce 2050 dosáhne celosvětová populace až 9,8 miliardy, což zvýší poptávku, zatímco půda a zdroje a kapacita planety zůstanou stejné. Klíčovým rozdílem v budoucnosti bude zlepšení efektivity na farmě. Technologie a postupy potřebné k dosažení takové úrovně účinnosti jsou známé jako „precizní zemědělství“ a na farmách se již začaly objevovat.
Co máme na mysli, když mluvíme o „digitalizaci farmy“ a „precizním zemědělství“?
"Precizní zemědělství není o tom, jak přesné jsou informace, ale o tom, jak je použít k přesnějšímu rozhodnutí." - Santiago Utsumi (Univerzita v Michiganu).
Dalo by se říci, že když se zmíníme o „Precizním zemědělství “, máme na mysli každý nástroj, který umožňuje zemědělcům: sledovat jejich stádo, jejich farmu, její procesy, sbírat provozní data a analyzovat je, což jim umožňuje efektivněji plánovat a efektivněji hospodařit.
Několik příkladů precizního zemědělství:
• Robotické dojení
• Všechny druhy senzorů; od detekce kvality mléka, po monitoring aktivity a příjmu krmiva zvířat.
• Drony, které monitorují stáda, plodiny nebo půdu.
• Fotoaparáty, které dokážou detekovat možné infekce nebo dokážou rozpoznat krávy, ovce nebo kozy při vstupu do dojírny.
• Zařízení pro detekci a monitoring uhlíkových emisí na farmách
Očekávání a skutečné výhody:
Očekávání týkající se digitalizace zemědělství jsou vysoká, nicméně stejně vysoký je jeho potenciál. Digitalizace je široce uznávána a očekává se, že přinese zemědělcům mnoho výhod; díky ní mohou snadno shromažďovat cenné údaje o farmě, což umožňuje i usnadňuje přijímat rozhodnutí pro lepší řízení podniku.
Některé z dobře zavedených a potenciálních výhod digitalizace farem mohou být následující:
• Celkové zvýšení výnosů a užitkovosti
• Optimalizace procesů
• Snížení pracovních sil
• Zvýšená ziskovost
• Zlepšení pracovních podmínek
• Snížený dopad na životní prostředí
• Úspora času a peněz
Možné překážky při zavádění digitalizace a precizního zemědělství:
Zemědělcům v investování do těchto technologií brání určité překážky. Někteří se brzy snadno přesvědčí, jakmile poznají výhody, v jiných případech může být zapotřebí více impulsů a motivace.
Jaké mohou být důvody, které vás jako farmáře mohou odrazovat od investování do precizního zemědělství:
• Počáteční investice
• Působí povýšenecky a složitě
• Vyžaduje určité testování
• Vyžaduje nové dovednosti jak na straně dojičů, tak na straně vedení farmy
• Vyžaduje širokopásmové připojení k internetu
• V tuto chvíli nejsou nástroje snadno propojitelné se stávajícími zařízeními
• Vyžadují příliš mnoho externího know-how
Některé z těchto bodů mohou představovat skutečné překážky, jiné lze snadno překonat: systémy, které jsou nyní na trhu k dispozici, jsou stále jednodušší a snadno použitelné a často nepotřebují ani zvláště náročné zaškolení. Těmi, kteří musí čelit největším obtížím při přijímání této změny mohou být právě malé a střední farmy, proto je důležité, aby precizní zemědělství bylo na 100% efektivní. Klíčová je silná spolupráce mezi zemědělci, institucemi, vědci a průmyslem. V tomto procesu je rozhodující role zemědělců, stejně jako nezávislých poradců, kteří zemědělcům pomohou při překonávání těchto potenciálně obtížných kroků.
Originál textu byl laskavě poskytnut společností milkrite | InterPuls.
Hubení hmyzu ve stájích
S příchodem jara a očekáváním vyšších teplot se před námi opět objevuje problém v podobě much a jiného obtížného hmyzu. Hmyz v přítomnosti zvířat je nežádoucí z mnoha důvodů.
Jedním z nich je obtěžování a narušování welfare zvířat, které s sebou nese pokles dojivosti a snížení intenzity růstu u ostatních kategorií. Zvířata jsou rušena při krmení, odpočinku i dalších běžných aktivitách. Pro odpuzení much od těla používají různé obranné mechanismy, jako záškuby kůže, házení hlavou, mávání ocasem.
Hmyz ve stádě působí i jako přenašeč mnoha nemocí. U druhů sajících krev probíhá přenos patogenů tak, že bodalka saje krev infikovaného hostitele a na svém ústním ústrojí její zbytky přenese na dalšího hostitele. Štípnutí je většinou bolestivé a vyvolá obranné mechanizmy zvířete (záškuby kůže), které hmyz rychle vyhání pryč. Kvůli tomu bodalky navštíví více zvířat, než kdyby se mohly nakrmit jen na jednom. Navíc bylo některými pokusy dokázáno, že část nasáté krve z předchozího jedince vpustí do dalšího jedince ještě před začátkem krmení.
Mouchy mohou přenášet viry a bakterie, mezi které patří i patogeny způsobující průjmová onemocnění, infekce močových cest a trávícího traktu, a také problémy se struky a kůží. Přenáší i koliformní bakterie, které jsou původci mastitid.
Ve stájích se nejčastěji setkáme se zástupci řádu dvoukřídlých – mouchou domácí a bodalkou stájovou.
Moucha domácí
V našich podmínkách se první mouchy mohou objevit už v březnu. Dospělec je dlouhý 6–7 mm, samice je většinou větší než samec. Živí se téměř všemi druhy organické hmoty a vyniká značnou rozmnožovací schopností. Celý vývojový cyklus mouchy trvá za příznivých podmínek v průměru asi 2 týdny. Důležitým faktorem, ovlivňujícím rychlost vývoje je teplota. V letních měsících při vyšších teplotách trvá vývoj jedné generace 7–10 dní. Při dobrých podmínkách se za sezónu může vylíhnout 10–12 generací. Samice může naklást až 500 vajíček v několika dávkách. Vajíčka bývají uložena ve výkalech, chlévské mrvě, odpadcích a jiné rozkládající se hmotě. Larva je přibližně 3–9 mm dlouhá, smetanově bílá, válcovitého tvaru. Pro svůj vývoj potřebuje vlhké prostředí, např. hnůj, hnijící vegetaci, nebo rozbahněnou zeminu.
Zajímavostí je, že dospělý jedinec mouchy domácí používá pro vykuklení pulzující váček (ptilinum) umístěný na přední části hlavy, který mu pomáhá prorazit kuklu a dostat se ze substrátu na povrch. Mouchy se běžně dožívají kolem 15–25 dnů, ale při dostatku potravy může přežít i 2 měsíce. Přezimuje ve stadiu larvy nebo kukly.
Bodalka stájová
Bodalka stájová je vzhledově podobná mouše domácí, ale na rozdíl od ní saje krev teplokrevným živočichům. Oproti mouše má širší hrudní část, dorůstá až 8 mm a na šedém těle má charakteristické čtyři podélné pruhy přes hruď. Krev sají dospělci obou pohlaví a jsou při tom poměrně vytrvalí a agresivní.
Vývojový cyklus bodalky stájové trvá 25–40 dní v závislosti na teplotě a dostatku potravy. Dospělý jedinec žije 2–10 týdnů. Samička během této doby může naklást 100–500 vajíček, které pokládá do hnijící zeleniny a ovoce, sena, slámy, popřípadě siláže. Larva má žlutobílou barvu a je dlouhá 5–12 mm. Oblíbeným místem výskytu larev jsou místa znečištěná mrvou a místa s větší vlhkostí, také poblíž krmných žlabů a napáječek.
Spíše na pastvinách, než ve stájích se vyskytují ovádi. Krev sají pouze samice, kousnutí je bolestivé, způsobuje svědění, a navíc může působit i jako vstupní brána pro kožní infekce.
Není možné zcela zabránit výskytu hmyzu v blízkosti zvířat, musíme ale podniknout všechna možná opatření pro eliminaci jeho množství a působení na zvířata. Nejlepší ochranou proti obtížnému hmyzu je prevence.
Výskyt a množství hmyzu lze ovlivnit typem podestýlky a způsobem odklízení. Pokud podestýlka zůstává na jednom místě zvlhčená výkaly a přirozeně zahřívána, stává se vhodným substrátem pro kladení vajíček a vývoj much. Ve stáji musíme udržovat čistotu a chlévskou mrvu pravidelně odklízet.
S hubením je nutné začít hned s příchodem teplého období a zabránit hmyzu v rozmnožování.
Preventivní opatření a doporučení pro praxi:
- dodržování hygienických opatření, udržování čistoty v místnostech, u krmiště a napáječek
- výběr správného typu podestýlky
- časté odklízení mrvy a hnoje, desinfekce podestýlky
- udržování požadovaných klimatických podmínek (ventilace, prosvětlení stáje)
- preventivní opatření proti hmyzu pomocí mucholapek, př. nasazení biologické ochrany,
- vyhledání zdroje výskytu larev a jejich hubení např. použitím insekticidů
- při výskytu dospělých jedinců použití repelentů
- instalace drbadel proti svědění kůže zvířat
- vysoušení stojatých vod
Prostředky pro boj s obtížným hmyzem:
Insekticidy jsou látky, které obvykle obsahují účinnou látku k hubení hmyzu nebo přerušení vývoje v některém stadiu a vábící látku (atraktant).
Působí ve formě postřiku, nátěru, některé jsou určeny k polití hnoje. Na trhu jsou k dostání i nástrahy ve formě granulí pro hubení dospělých much.
Hmyz si na ovšem na insekticidní přípravky časem vytvoří rezistenci, proto je vhodné je střídat.
Elektrické lapače lákají hmyz pomocí modrého nebo zeleného světla na elektrickou mřížku, která ho usmrtí. Někdy se do nich pro zvýšení účinku přidávají hmyzí návnady. Patří mezi ekologické řešení, ale při jejich použití je nutné dbát bezpečnostních opatření a lapače pečlivě udržovat. V krajním případě může dojít ke vznícení prachu nahromaděného uvnitř.
Mucholapky jsou běžně používané v domácnostech a stejně dobře je lze využít i ve stáji.
Pro snadnou aplikaci kapalných insekticidů jsou na trhu k dostání tlakové postřikovače. Mají různou kapacitu, ty objemnější jsou vybaveny popruhy pro pohodlné nošení na zádech.
Repelenty mají za úkol především hmyz odpuzovat, většinou ho nezabíjí. Využívají se hlavně na pastvinách a při práci s koňmi, kdy jsou koně kvůli potu pro hmyz lákavější. Nejen, že narušují soustředění koně i jezdce, ale hlavně můžou zvýšit riziko nepředvídatelné reakce koně a tím i úrazu.
Za zmínku jistě stojí i biologická ochrana, která spočívá v nasazení přirozených nepřátel much (např. dravé mouchy nebo vosičky), které napadají kukly a živí se jejich obsahem. Tím usmrtí vývojové stádium much ještě před vylíhnutím a zabrání dalšímu množení. Tyto druhy skot nijak neobtěžují, takže jsou pro nás velmi užitečné.
Doplňkové krmné směsi
Krmnou směsí se rozumí směs alespoň dvou krmných surovin, může obsahovat doplňkové látky, a je určena ke krmení zvířat.
Kompletní krmná směs svým složením pokrývá denní potřebu živin a není třeba ji doplňovat.
Doplňková směs má vysoký obsah určitých látek a používá se v kombinaci s jinými krmivy. Nejsou určeny k přímému zkrmování a zvířatům se podávají přidáním do krmiva nebo vody. Tyto doplňkové látky příznivě ovlivňují vlastnosti krmiva nebo, dodávají zvířatům potřebné minerály a látky podporující jejich zdraví a užitkovost, někdy mohou mít i antiparazitní účinek.
Všechny krmné suroviny obsažené ve směsi musí být uvedeny v katalogu nebo v rejstříku krmných surovin.
Při výběru minerálně vitamínového doplňku je nutné vycházet z potřeb našich zvířat, zohlednit jejich věk, užitkovost a zvážit vhodné zakomponování do užívané krmné dávky.
Často jde o doplňky na bází bylin. Velkou oblibu si v poslední době získaly produkty obsahující ostropestřec mariánský.
Ostropestřec mariánský (Silybum Marianum L.)
je statná bodlákovitá rostlina, vysoká 20–150 cm s červenofialovými květy. Užívanými částmi jsou plody (6–7 mm velké nažky) a semena. Pochází ze Středomoří, Severní Afriky a Asie a zmínky o jejích příznivých účincích při ochraně a léčbě jater jsou staré více než 2000 let.
Ostropestřcový olej je získáván z plodu ostropestřce mariánského lisováním za studena a příznivě působí na stav kůže a srsti, kromě toho podporuje trávení a plodnost. Dalším přínosem je vysoký obsah přírodního vitamínu E, který působí jako přirozený antioxidant. Je bohatý na vitamín E a esenciální mastné kyseliny (obsahuje kolem 60% kyseliny linolové), na rozdíl od například řepkového oleje. V neposlední řadě olej slouží ke zvýšení chutnosti při krmení zvířat.
Zde je důležité připomenout, že ostropestřcový olej neobsahuje látky, které chrání a regenerují jaterní tkáň. Tyto látky jsou obsaženy pouze v plodech.
Pokud tedy chceme využít příznivý vliv ostropestřce mariánského na podporu funkce jater, musíme zvolit přípravek z plodů upravených pouze mechanickou cestou, jako je např. Silyfeed BASIC. Tento doplněk příznivě působí na zdraví zvířat díky přírodním látkám z plodu ostropestřce mariánského, kromě toho je také zdrojem přírodního vitamínu E. Podporuje funkci jater, především produkci a vylučování žluči.
Napájení na pastvinách
Zajištění stálého přístupu ke kvalitní pitné vodě je naprostým základem pro úspěšný chov jakéhokoli druhu a kategorie (nejen) hospodářských zvířat. Tato zásada platí jak ve stáji, tak ve výbězích a na pastvinách.
Zdrojů vody musí být dostatek s ohledem na počet zvířat, a musí být rozmístěny v přiměřených vzdálenostech.
Napajedlo by mělo být řešeno tak, aby nedocházelo ke znečistění vody, ať už výkaly zvířat nebo zbytky krmiva. Přístup k napajedlu musí být dostatečně široký a prostorný, aby se mohla hierarchicky níže postavená zvířata vyhnout nadřazeným a agresivnějším jedincům.
Pro skot je přirozený způsob pití z volné hladiny, optimální je tedy použít napajedla, která to umožňují, např. napájecí žlaby s plovákovým ventilem.
Žlabová napajedla jsou vhodná pro všechny věkové kategorie, poskytují snadný přístup k vodě a ve srovnání s ostatními typy napajedel umožňují přijímat velké množství vody na jedno napití.
Nádrže a žlaby musí:
• být pevné a odolné vůči poškození způsobenému zvířaty
• umožnit snadné a pravidelné čištění uvnitř žlabu
Kapacita
Systém napájení a objem žlabu musí být takový, aby pokryl denní potřebu vody všech zvířat, navíc musí být schopen zajistit dostatek vody v okamžicích zvýšené poptávky po vodě, např. po krmení, po skončení odpočinku nebo v mimořádně horkých částech dne. Obzvláště na rozlehlejších pastvinách mohou zvířata v rámci svých denních biorytmů procházet kolem napajedla v určitých intervalech společně – a všechna se chtějí hned napít.
Tvar
Většina venkovních žlabů má obdélníkový tvar, nikoli kruhový, tak se lépe hodí k umístění podél ohrad a snadněji se čistí jak jejich vnitřek, tak okolí. Vnitřní průřez žlabu je obvykle buď ve tvaru písmene U nebo lichoběžníku (nahoře širší než dole) s různým stupněm bočního úhlu. Použitím nízko objemových mělkých žlabů se minimalizují ztráty vody při každém vyplachování. Dlouhé, úzké a mělké žlaby jsou vhodnější než velké a hluboké kruhové.
Materiály
Běžné materiály pro napájecí žlaby jsou železobeton, polyethylen, sklolaminát a ocel. Všechny materiály by měly mít životnost deset nebo více let. Nejběžnějším materiálem je beton, protože je odolnější a lépe udržuje teplotu vody.
Velmi oblíbené jsou nádrže z polyethylenu nebo sklolaminátu, jejichž nespornou výhodou je nízká hmotnost i cena a velmi dobré hygienické vlastnosti. Tyto materiály se také vyznačují velkou pevností, odolností vůči ultrafialovému záření i jiným klimatickým podmínkám.
V podmínkách a terénech, kde je problematické zajistit trvalý přívod vody ze zdroje jsou řešením nádrže na vodu. Obvykle jsou o objemu 500 l nebo 1300 l a jsou vybaveny adaptérem pro montáž jedné nebo více nízkotlakých napáječek.
Vhodným řešením napájení na pastvinách jsou pastevní pumpy. Lze je využít všude tam, kde je přístup k vodě – meliorační šachty potoky, studny. Pumpy dokáží čerpat vodu až ze 7 m, nebo 70 m vzdálenosti. Jsou konstruovány tak, aby byly odolné, měly hladký chod a vysokou živostnost. K jejich činnosti nutný sací koš se zpětným ventilem.
Pumpa funguje tak, že zvířata si sama pumpují a tím se přivede voda do spodní podlouhlé nádobky. Je vyzkoušeno, že zvířata se tento způsob napájení naučí velice rychle.
Napájecí systém ve výbězích a na pastvinách musí:
• poskytnout zvířatům dostatečné množství čerstvé, chladné, čisté a chutné vody po celý den
• zajistit dostatek prostoru kolem napajedel a bezproblémový přístup umožňující pravidelné pití všem zvířatům
• umožnit bezproblémové čištění okolí žlabu
• zabránit hromadění mrvy pod napájecí nádrží. Takové místo je pak ideálním prostorem pro rozmnožování much a škůdců.
• umožnit snadnou údržbu potrubí pro přívod vody i odvodňování
Minerální lizy
Minerální lizy a soli jsou významným doplňkem při výživě hospodářských zvířat všech kategorií a ve všech obdobích jejich života. Jedná se o směsi makro – a mikroprvků, vitamínů a dalších účinných látek. Jsou zdrojem cenných minerálů, které zvířata ke svému zdraví nutně potřebují.
Prvky, které se v organismu vyskytují se rozdělují podle svého množství v těle na makroelementy a mikroelementy (stopové prvky). Minerální látky se v těle nachází většinou ve formě vodných roztoků, a v menší míře ve formě pevných sloučenin, které se nacházejí např. v kostech, srsti, peří atd. Hrají velmi významnou roli v metabolických procesech, mají vliv na trávení a vstřebávání výživných látek, což úzce souvisí se znaky reprodukce a užitkovosti. I stopové prvky mají v organismu velký význam, protože jsou součástí mnoha enzymů, hormonů a vitamínů o ovlivňují četné životní procesy.
Základem pro správnou výživu zvířat je samozřejmě především dobře stanovená krmná dávka a kvalitní krmivová základna. Minerální doplňky nemůžou sloužit jako náhrada nebo záchrana v případě špatných postupů ve výživě, ale jejich úkolem je pomoci chovateli překlenout riziková a náročná období, jako je např. přechod na pastvu či období kolem porodu.
Umístění lizů
Ve stájích se lizy umisťují v dosahu zvířat, nejlépe do speciálně konstruovaných držáků. Na pastvině je vhodné najít pro liz místo, kde bude chráněn před přímým sluncem a deštěm, případně pořídit vhodné zastřešení či zastínění. Liz by měl být umístěn na vyvýšeném místě na připraveném podstavci. Pokud je v nádobě, ta by měla být zajištěna tak, aby ji zvířata nemohla převrátit, rozbít, nebo jinak znehodnotit. Osvědčilo se použít např. pneumatiku jako provizorní ochranu pro kbelík s lizem. Ve stáji i na pastvině je dobré umístit liz do blízkosti napáječek nebo napájecích žlabů.
Forst Agro vám nabízí celou řadu lizů pro skot, ovce a kozy, prasata i koně.
Velmi oblíbené jsou lizy Osvior, představme si některé z nich:
DEMARRAGE
Demarrage znamená ve francouzštině „nastartování, rozjezd“. Jak tedy název napovídá, je určen pro sající telata, ustájená ve skupinách, od 1 měsíce věku. Je vůči telatům maximálně bezpečný a podporuje jejich dobrý růst. Obsahuje sepiolitický jíl působící proti průjmům, pektiny z ovoce, má vysoký obsah vitaminů a pro zvýšení chutnosti obsahuje melasu.
GESTANT
Je určen pro plemenice před porodem, kdy jim pomáhá během náročného období konce březosti. Díky vysokému obsahu vitamínu E, zinku a selenu podporuje odolnost organismu. Obsahuje aniontové soli, které jsou prospěšné pro prevenci poporodní parézy.
Jednoznačným favoritem pro nadcházející pastevní období je PRINTANIUM Z. Výborně pomáhá překlenout období přechodu ze sena na jarní pastvu. Je vhodný pro skot, koně i ovce a kozy. Z celé řady lizů OSVIOR tento obsahuje nejvíce hořčíku (9 %), který je důležitý právě v tomto období jako prevence proti pastevní tetanii. Dále obsahuje zeolit a bylinné výtažky proti průjmům.
Co je to zeolit?
Přírodní kámen zeolit je vulkanický hlinitokřemičitý minerál s mikroporézní pravidelnou strukturou, která připomíná včelí plást. V přírodě se vyskytuje více než 50 druhů přírodních zeolitů, které mají velmi široké využití v nejrůznějších oblastech. Kromě zemědělství a chovatelství se využívají třeba při filtraci vody, ve stavebnictví i zdravotnictví.
V chovu zvířat se zeolit používá do podestýlek na pohlcování pachu a vlhkosti, nebo právě jako příměs do krmiv. Zde se uplatňuje mj. jako silný detoxikant – vyplavuje těžké kovy a toxiny, má schopnost aktivizovat imunitní systém, upravuje PH organizmu a působí proti překyselení žaludku.
OLIGO'STIM pro skot a koně je určen k doplnění mikroprvků pro mladá a plemenná zvířata, obsahuje biotin, zinek a měď, působící na kvalitu srsti a rohoviny.
Speciálně pro ovce je zde OLIG'OVIN, bohatý na vitamín B1 a organicky vázaný zinek. Je vhodný pro celoroční podávání, dodává ovcím nezbytné minerály, stopové prvky a vitamíny. Obsahuje sepiolitický jíl proti průjmům a také zinek a síru, podporující kvalitu vlny.
Všechny lizy Osvior jsou melasované.
Mezi další lizy s melasou patří ML MELASA od společnosti Mikrop pro skot a kozy. Je obohacený třtinovou melasou, a proto je pro zvířata velmi chutný.
Tento liz má širokou oblast použití: U mladého skotu přispívá ke zdravému vývoji kostry a podporuje imunitní systém, u dospívajících jalovic navíc podporuje vývoj reprodukčních orgánů. U plemenných býků se pro podporu plodnosti zařazuje nejpozději 2 měsíce před připouštěcím obdobím a v jeho průběhu. Díky vysokému obsahu metabolicky aktivního hořčíku redukuje vznik pastevní tetanie při časně jarní pastvě.
Mnoho lizů je obohaceno o další doplňkové látky, obsahují např. rostlinné extrakty pro ochranu kůže a kožních derivátů (kopyta a hříva). Např. TOPLICK Horse Derma pro koně má speciální složení, zahrnující tyto extrakty, a navíc je obohacen česnekem, který má nejen podpůrný účinek pro krevní oběh, ale také působí jako odpuzovač hmyzu.
Obzvláště v chovu koní jsou v oblibě lizy s různými příchutěmi, které slouží i jako pochoutka, nebo pro zabavení zvířete v boxu – působí tak preventivně proti různým zlozvykům, vznikajícím z nudy.
Pokud není výrobcem doporučeno jinak, je vhodné nechávat lizy zvířatům dispozici stále, neboť při nárazovém předkládání může krátkodobě docházet k nežádoucímu zvýšenému příjmu.
Elektrické ohradníky – III
Nejdůležitější části ohradníkového systému, kterou je zdroj energie, byl věnován samostatný příspěvek. Dnes jsou na řadě další komponenty, které jsou nezbytné pro správnou funkci elektrického hrazení.
Izolátory
Izolátory zajišťují, aby proud, vyrobený zdrojem a vedený vodiči, nebyl odváděn do země. Jejich úkolem je tedy izolovat vodič od země. Při vysokém napětí, které je pro elektrický ohradník typické, je důležité zabránit vzniku elektrického oblouku od drátu ke sloupku a současně minimalizovat únikový proud způsobený vlhkostí nebo usazeninami nečistot.
Izolátory se liší podle účelu použití, např. rohové bývají zvláště robustní, neboť musí odolat vysoké tažné síle. Existují izolátory určené speciálně pro příslušný vodič (pásku, lanko nebo drát) nebo pro různé typy sloupků. Zcela specifický tvar mají izolátory bránových rukojetí.
Vodiče
Elektrický ohradník i o značné délce může fungovat pouze při použití vodičů s dobrou vodivostí. Při jejich výběru je třeba počítat i s možností vegetace, která jejich účinnost dokáže významně snížit.
Nejčastěji se setkáme s lankem, páskou nebo drátem.
Pásky se nejčastěji používají pro koně, výhodou je jejich dobrá viditelnost. Důležité je, aby byly správně napnuté, neměly by se prověšovat.
Lanka jsou o něco hůře viditelná, ale jsou odolnější vůči povětrnostním vlivům. Osvědčila se jak pro zimní období se sněhem, tak v oblastech, kde je ohradník často vystaven silnému větru.
Dráty se používají zejména pro pevně nainstalované ohradníky.
Pro dosažení maximálního účinku proudového impulzu je nutné, aby se energie dostala ke zvířeti bez velkých ztrát. Ukazatelem kvality materiálu vodiče je jeho odpor, udávaný v ohmech na metr. Čím nižší je tato hodnota, tím lépe materiál vede. Nejlepší materiály mají odpor méně než 3 Ω/m, horší pak více než 4 Ω/m. Měděné dráty mají obvykle velmi dobrou vodivost, avšak nerezové dráty s horší vodivostí nabízejí výhodu dlouhé životnosti. Optimálním řešením se zdá být použití kombinovaných materiálů (měď a nerezová ocel).
Při volbě vodiče zvažujeme tyto tři faktory:
1. Viditelnost
Když zvíře po kontaktu s vodičem ohradníku dostane úder elektrickým proudem, uloží si tento vjem v souvislosti s předmětem, kterého se dotklo. Čím je vodič ohradníku zřetelněji viditelný, tím snadněji jej zvíře rozezná a vyhne se mu.
2. Vodivost
Aby měl úder elektrickým proudem potřebný odstrašující účinek, musí být dostatečně silný.Zvíře musí mít před vodičem takový respekt, aby se vůbec nepokoušelo pomocí dotyku zjišťovat, zda je nebo není pod proudem.
Čím delší je ohradník, tím lepší musí být vodivost.
3. Odolnost proti korozi a opakované manipulaci
Z důvodů ochrany proti korozi se měděné vodiče převrstvují cínem a ocelové vodiče zinkem. Kvalita výroby, a rovněž počet a způsob uspořádání plastových vláken ve vodiči, mu dodávají odolnost proti mechanickému namáhání i při opakované manipulaci.
Zvířata vidí nejlépe modrou barvu!
Lanka a pásky jsou dostupné v různých barvách. Můžeme si tedy vybrat podle svého vkusu…nebo má barva pásky i jiný význam? Zvířata mají ve srovnání s člověkem odlišné možnosti vidění, jednotlivé předměty rozeznávají podle jejich světlosti a podle barevného atributu. Bylo zjištěno, že zatímco u člověka je možnost vidění optimální při kombinaci tří barev, popřípadě barevných spekter (modrá – fialová, zelená – žlutá a červená – oranžová), zvířata lépe přijímají kombinaci světla ve dvou oblastech vlnových délek (modrá – fialová a zelená – žlutá). Možnosti vidění u zvířat jsou tedy v oblasti modrého, fialového a ultrafialového světla lepší, než je tomu u člověka.
Sloupky – ohradníkové tyče a kůly
Sloupky volíme podle toho, pro jaká zvířata je hrazení určeno a jak často budeme s ohradníkem manipulovat.
Pro pevné trvalé ohrady se většinou používají dřevěné kůly. U mobilních, často přemísťovaných a upravovaných ohradníků se osvědčily sloupky a tyčky kovové, sklolaminátové nebo plastové. Velkou výhodou plastových sloupků je to, že jsou velmi lehké, dobře izolované a odolné proti povětrnostním vlivům.
Sloupky na začátku a v rozích ohradníků, podobně jako v zatáčkách a u bran, mají za úkol udržovat stabilitu celého hrazení, působ na ně poměrně velká síla, které musí odolat. Pro trvalé ploty, zejména ty, na kterých je jako vodič ocelový drát, se používají sloupy z masivního dřeva. U dočasných plotů by rohové sloupky měly být snadno ukotvitelné do země, a přesto schopné zachytit napětí drátů, lan nebo pásek. Pro tuto roli se dobře hodí kovové rohové sloupky z pozinkovaného železa.
Elektrické ohradníky II – Zdroje energie
Okruh elektrického ohradníku se skládá z těchto hlavních částí:
Základem je zdroj, který vytváří pravidelné proudové impulsy. Vodiče (jeden nebo více), které přenášejí vytvořenou elektřinu podél ohradníku, přičemž nemusí nutně tvořit uzavřenou smyčku.
Izolátory, které zajišťují, aby proud nebyl odváděn do země. Když se zvíře dotkne plotu, proudový impuls projde jeho tělem do země. Zvíře ucítí neškodný, ale nepříjemný elektrický šok a ustoupí. Proud pak projde zemí a zemnící kolíky ho přenesou zpět do zdroje energie. V neposlední řadě jsou součástí ohradníkového systému stálé nebo mobilní tyče a kůly.
V následujících dílech se podíváme podrobněji na jednotlivé části, které tvoří elektrický ohradníkový systém a zajišťují fungování ohradníku. Začneme zdrojem elektrických impulsů.
Energetický zdroj, který přeměňuje energii na krátký vysokonapěťový pulz je nezbytnou součástí ohradníku. Jedna svorka energetického zdroje vysílá elektrický impuls podél připojeného holého drátu přibližně jednou za sekundu. Další terminál je připojen ke kovové tyči zaražené do země, která se nazývá uzemnění nebo zemnící tyč. Intenzita proudových impulzů je závislá na výkonu přístroje – čím větší energie, tím silnější je vytvořený impulz. Vrchol napětí elektrického impulzu zdroje je označován jako napětí pastviny.
Několik užitečných typů, jak vybrat a vybavit ohradník na míru podle našich potřeb, jsme si uvedli v předchozím příspěvku. Proto zde jen stručně shrňme nejdůležitější kritéria pro výběr zdroje:
- možnost připojení k elektrické síti
- délka ohradníku – čím delší, tím silnější musí být zdroj
- citlivost zvířat, která má ohradník hlídat či před nimi chránit
- terén a vegetace – vysoká tráva nebo křoví vytváří nežádoucí svody, které posílají impulzy do země a tím snižují napětí; i v tomto případě musí být použit silnější zdroj
Můžeme si zvolit z několika typů zdrojů:
Síťové zdroje lze použít tam, kde je v blízkosti přípojka 230 V. Pro provoz elektrického ohradníku jsou ekonomicky nejvýhodnější. Spotřeba elektrického proudu se pohybuje pouze v řádu wattů i v případě připojení výkonných zdrojů. Také v místech, kde je pastvina vzdálena i několik set metrů od zdroje proudu je technicky možné přivést napětí od zdroje k ohradě. Pomocí vysokonapěťových kabelů lze přívod vést i potokem nebo propustkem pod silnicí.
Bateriové (akumulátorové) zdroje jsou vhodné pro malé a dočasné pastviny a pro citlivá (snadněji hlídatelná) zvířata. Zdroje jsou napájeny z baterie 9 V, pokud je systém hrazení rozsáhlejší, je třeba zvolit napájení z akumulátoru 12 V. Pro dobíjení akumulátoru lze použít také odpovídající solární panel.
Kombinované zdroje mají ve srovnání se síťovými zdroji tu výhodu, že v případě výpadku proudu jsou schopny se automaticky přepnout na akumulátor/baterii a po obnovení dodávky proudu zase zpět.
Solární zdroje, využívající pro napájení elektrického ohradníku sluneční energii, si získávají stále větší oblibu. Jsou tvořeny sadou akumulátorového zdroje a vhodného solárního panelu pro dobíjení během celé sezóny. Toto řešení je velmi zajímavé i z hlediska nákladů – výdaj je jednorázový na pořízení soupravy, náklady na provoz jsou potom takřka nulové.
Mějte na paměti, že zdroje musí odpovídat aktuálním bezpečnostním normám!
Firma Forst Agro s.r.o. nabízí kvalitní, dlouhodobě prověřené zdroje pro elektrické ohradníky od společnosti Lacme. Vybírat mezi síťovými, solárními, bateriovými a kombinovanými zdroji, nebo zakoupit kompletní ohradníkovou sadu můžete zde v e-shopu.
Výběr nejvhodnějšího elektrického ohradníku podle vašich potřeb
Pokud jste se rozhodli pro pořízení elektrického ohradníku, třeba zvážit některé důležité faktory. Přinášíme vám několik obecných tipů, které jsme čerpali z knihy americké autorky Ann Larkin Hansen. Představíme si nejdůležitější aspekty výběru elektrického ohradníku, tak aby zabránil úniku vašich zvířat ven, a naopak vniknutí hladových predátorů dovnitř.
Při zvolení správného napětí, typu a počtu vodičů na elektrickém ohradníku, lze uspokojivě zajistit drůbež, ovce, kozy, prasata, dobytek, koňovité, králíky, jeleny, lišky či vlky. Zásadní je vybrat tu pravou kombinaci napětí a typu a rozteče ohradníkových vodičů vhodných pro daný druh.
Dráty na elektrickém ohradníku musí být v dostatečně vysoko nad zemí, a zároveň dostatečně nízko u země a dostatečně blízko u sebe, aby divoká zvířata nemohla přeskakovat, podplazit se pod nimi nebo prolézt mezerou mezi nimi.
Existují dva druhy zvířat: ty, které se snadno ovládají i při nižším napětí, a ty, u kterých potřebujeme silnější elektrický šok, aby je od pokusů o překonání hrazení odradil.
Do první skupiny patří skot a koně, kteří mají obvykle nepříliš hustou srst a jsou dostatečně těžcí pro vytvoření pevného kontaktu se zemí. Druhá skupina zahrnuje ovce a většinu divokých zvířat, která mívají hustší, a tedy nepropustnější srst či kožich, jsou lehčí a také odhodlanější ohradou projít. Někde mezi nimi jsou druhy jako kozy a prasata, u kterých se účinnost ohradníku může do jisté míry ovlivnit tím, jak jsou klidní a naučení se k plotu nepřibližovat. Oplocení pro drůbež je zaměřeno spíše na ochranu před predátory, kterých je v případě drůbeže opravdu hodně.
OBECNÉ ZÁSADY
Při plánování stavby oplocení je třeba mít na paměti několik zásad:
Žádný elektrický plot není stoprocentně účinný po celou dobu. Tam, kde je nutné mít téměř úplnou spolehlivost (hranice s frekventovanou komunikací nebo zástavbou, mimořádně cenná plemenná zvířata), je lepší zvolit kombinaci pevného a elektrického oplocení nebo velmi pevnou ohradu.
Velmi záleží na hodnotách napětí, proudu a délce impulzu. Ačkoli níže uvedená doporučení týkající se napájení jsou uvedena v napětí (voltech), je také důležité si uvědomit, že potřebujete zdroj proudových impulsů s dostatečným výkonem, abyste udrželi hodnotu napětí na požadované úrovni.
Musíte najít správný rozsah napětí. Doporučení ohledně napětí se značně liší, protože vycházejí ze zkušeností a z toho, jak je kdo opatrný, záleží i na regionu a výrobci. Většina zdrojů doporučuje minimálně 4 000 voltů pro hůře ovladatelné a méně citlivé druhy a minimálně 2 000 voltů pro klidnější a méně temperamentní zvířata. Jakákoli hodnota vyšší než 8 000 voltů je víceméně zbytečná (některé zdroje uvádějí i maximum 6000 V) - je zde větší pravděpodobnost zranění. Pokud právě začínáte, sbíráte zkušenosti a chcete mít jistotu, začněte na hodnotě 3 000 V. Ostatní komponenty, jako izolátory a kabely, jsou navrženy pro jisté limity a pokud je budete přetěžovat, snížíte jejich odolnost a trvanlivost.
Sedm tipů, jak uzpůsobit ohradník přímo pro vaše zvířata
- Horní a dolní vodiče by měly být vždy pod proudem, aby včas a dostatečně odradily zvířata od přeskakování nebo prolézání. Pokud používáte uzemňovací vodiče, umístěte je doprostřed.
- Čím delší a hustší jsou chlupy nebo srst zvířete, tím vyšší napětí je potřebné k tomu, aby se elektrický šok dostal až na kůži a byl dostatečně účinný.
- Čím je zvíře rychlejší a/nebo čím horší je jeho zrak, tím viditelnější by ohradník měl být. To platí zejména pro koně.
- Pro zvířata, která dokážou dobře skákat potřebujeme ploty vyšší, pro menší zvířata ploty hustší. Výjimkou jsou jelenovití, které snadněji zastaví vysoký plot.
- Pro mladá zvířata jsou vhodnější vyšší ploty. Mladá zvířata jsou plná energie a je u nich mnohem pravděpodobnější, že zkusí plot přeskočit. Pokud u zvířat takové známky „mladického nadšení“ často pozorujete, přidejte horní dráty nebo je posuňte výš, nebo si pořiďte vyšší elektrickou síť.
- Lidé si elektrických ohradníků často nevšimnou nebo neví, jak fungují. Pokud váš ohradník hraničí s veřejnými komunikacemi nebo stezkami pro pěší, pak je vhodná dobře viditelná elektrická páska nebo provázek. Povinností je označit elektrický ohradník výstražnou tabulkou.
- Problematická a nebezpečná zvířata by měla být vyřazena. Zvíře, které se neustále snaží přeskočit, prolézt skrz nebo se podplazit pod plotem, i přesto, že má k dispozici dostatek potravy, může pro vás být skutečnou ztrátou času a energie, nemluvě o poničení ohradníku. Vyřaďte takové zvíře dříve, než se od něj tyto špatné návyky naučí ostatní.
Text tvoří překlad úryvků z knihy THE ELECTRIC FENCING HANDBOOK © 2013, 2017 BY ANN LARKIN HANSEN. Všechna práva vyhrazena.